Spolu se dvěma kamarády mě napadlo uspořádat tuto sobotu výlet, jehož tématem bude průjezd všech větších tratí v okolí Jeseníků. Samozřejmě šlo hlavně o to si dobře pokecat, nicméně i ona poznávací stránka akce není k zahození. Pro důkladnější popis uvádím jízdní řád, který je možno sledovat spolu s mapou, která se vám ukáže po kliknutí na obrázek u odstavce.

Plán to nebyl špatný, v šumperku jsem naplánoval dvě hodinky na oběd, v Krnově hodinku na procházku a na zpáteční cestě i hodinku a půl na kafe v Ostrav

V jízdním řádu se píše, že R 825 do Krnova nečeká v Olomouci na Os 3628 ze Šumperka. Pakliže by jel vlak načas, jsou dvě minutky ideální, což však samozřejmě nebyl případ včerejška. Přivezli jsme si tři minuty zpoždění, a jen co jsme zastavili u nástupiště, rychlík se rozjel. Ano, byli jsme na to připravení a nerozhodilo nás to, avšak někde v hloubi duše vyvstala otázka lidskosti...copak by se asi stalo, kdyby výpravčí minutku počkal, když byl náš vlak na dohled? Proto jsme byli nuceni změnit plán, a namísto do Krnova se museli vydat na Přerov, odkud nám jel rychlík do Studénky. Nejbližší osobní vlak měl díky výluce zpoždění krásných 55 minut, proto jsme jeli R 623 Bečva na Valašské Meziříčí. V Přerově měli pět minut na přestup do R 441 Beskyd, což se v pohodě stihlo. Dalším setkáním s krutostí jízdního neřádu jsme se setkali ve Studénce. Přípoj do Kopřivnice totiž opouští tamější stanici několik minut před příjezdem onoho rychlíku - což jsme si při brždění k nástupišti (opět) sami ověřili. S usměvem jsme zamávali koncovým světlům motoráčku k naší rodné hroudě, a šli hodinu čekat na další.

Já se s aparátem vydal k půlstoletí starému kolejovému jeřábu, abych mohl pořídit jeho noční fotografii (viz foto na tento týden), kamarádi šli na kafe do hospůdky. Tam však nedošli a v té chvíli jsme zjistili, že všechno zlé je skutečně k něčemu dobré. U staniční budovy totiž stála červená felicie s prázdným předním kolem, a u ní rukama lomící subtilní děda. Samozřejmě nás nemusel prosit dvakrát abychom mu pomohli. Na Formuli jedna to sice není, ale ve dvou jsme to kolo vyměnili asi za dvě minutky. Vzhledem k nedostatku vhodného náčiní, a absence osvětlení, je to podle mě solidní výsledek. S pocitem vykonání dobrého skutku se nám na vlak čekalo o něco lépe...

A vyhodnocení akce? Bál jsem se že mě přátelé zadupou do země díky tomu, že jsme poněkud nedodrželi dohodnutou trasu, nicméně opak byl pravdou. Prvotní účel, a sice pokecat si a nesedět doma, byl splněn na výbornou. Rovněž kladně byl hodnocen výběr trasy. Konkrétně trať z Jindřichova ve Slezsku do Hanušovic je totiž velmi fotogenická - ať už četnými stoupáními, průjezdy skalními zářezy a lesy, či částí jízdy po Polsku a zastávky v Glucholazech, kde se zastavil čas. Takže jsem byl pochválen a dotázán, kam pojedeme příště...