Ne že by v tom byl nějaký zláštní úmysl, avšak pravidelní návštěvníci mého blogu (všichni čtyři) jistě zaznamenali, že jsem poslední tři měsíce jaksi pozapomněl na jakoukoli aktualizaci. Ono by možná i bylo o čem psát, ale přepadla mě jakási nechuť k čemukoli, co se našeho společného zájmu týče. Nesejde na tom, jaké pohnutky způsobily onu krizi, a jaké ji opět zažehnaly. Nicméně jsem zpět, a pokud dovolíte a pokud máte zájem, rád se s vámi budu ještě nějakou dobu dělit o zážitky, jimiž mě svět ocelové stuhy, ale pochopitelně nejen ten, ráčil obšťastnit. Proto bych se rád zmínil o několika událostech, které jsem z výše uvedených důvodl zmínit opomněl...čili hezky popořádku:
1.12.2007 - Parabola!
Stejně jako předloni, i loni se vydal Mikuláš z Ostravy do Štramberka vlakem, taženým parní lokomotivou. Tradičně šlo o ostravský stroj 423.041, se soupravou dobových dvounápravových vozů, a tradičně byl narvaný k prasknut
8.12.2007 - Albatros Tunning by ČD
Celý loňský rok byl ve znamení poznávání nových tváří. Proto když se mi ozval Vítek Voráček (aka Vítek_V na ŽP) z Radotína, zda bych s ním nepodniknul fotoakci za účelem vyfocení parního expressu na Křivoklát, nechal jsem se nakonec přemluvit. To víte - Praha není za rohem a člověk tam nejezdí každý den. Prvotní info znělo, že "půjdeme" po Albatrosu, čili krásné, dlouhé, modré a nejspíš nejvíc fotogenické páře, která kdy brázdila československé koleje. Tak jsem se sbalil, chytnul první možné spojení z mé rodné hroudy (tedy Kasíno - R 422 Cassovia), a namířil si to do matičky stověžaté, konkrétně s jedním přestupem na smíchovské nádraží. Původní sestava se nekonala, jelikož třetí člen výpravy měl jiné plány, a proto jsme červenou Fóbii v kombíku osedlali pouze my dva. Cesta si pro nás přichystala několik málo překvapení...například že nejel modrý Albatros, ale klasický černý čtyřoklák, který je sice taky fotogenickou párou, ale přecijen ne až tak moc. To však byla pouze malá vada na kráse, a ostatní překvápka už ani nestály za pozornost - to, že se na tři hodinky zatáhlo, je vcelku normální stav. Druhou půlku soupravy tvořila "historická" souprava několika patrových vozů, a motorové mašiny na postrku, holt ty platící lidi musíme někam narvat, že? Nakonec jsme každý nafotili asi šest různých fotek, a pořádně se projeli. Co však je hlavní - poznal jsem dalšího kolegu fotografa, a pořádně s ním hodil řeč. A to je pokaždé fajn zážitek...
21.12.2007 - "Příští stanice - Staré Město pod Sněžníkem, konečná stanice."
Přecijen jsem si nekupoval drahý fotoaparát pouze proto, abych s ním naháněl ocelové oře a ocelová hříbátka, proto se zmíním o jednom "speciálním" výletu. Otec pochází z jednoho městečka pod Králickým Sněžníkem, kde jsem tedy coby malý trávil každé letní prázdniny, a občas i společné vánoce. Vzpomínky jsou ještě relativně živé a to i přesto, že pravidelné návštěvy Starého Města skončily někdy před 11 lety. Jednoho mrazivého prosincového dne, chvíli před dnem štědrým, jsem si tam s kamarádem a aparátem zajel. Počáteční obavy z toho, že nebude moc co fotit, protože nízká oblačnost a mlha nám to jednoduše nedovolí, začaly kolem jedenácté ustupovat. Nakonec se udělalo krásné modro, a po smaženém hermelínu s americkými bramborami, nezbytné kávičce a odpočinku, jsme se vydali na procházku. Vzpomínky na mě dýchaly na každém kroku, a ač je ve Starém Městě spousta změn, je svým způsobem stále takové, jaké si je pamatuji. Pro ilustraci připojuji odkaz na těch několik fotek, které jsem pořídil.
27.12.2007 - Ten kopec je mi nějaký povědomý...
V naší malé zemičce se najde hned několik míst, která železniční fotografově navštěvují o poznání častěji, než ta ostatní. Mezi tyto poutní destinace bezesporu patří i Kunčice pod Ondřejníkem, nacházející se na trati 323 s Valašského Meziříčí do Ostravy. A ať už je to oblouky, které směr trati stáčí během pár kilometrů snad na všechny světové strany, anebo jednoduše Skalkou, kterážto se coby kopcovitá dominanta tyčí v pozadí, je tam nádherně. Mezi svátky jsem se do Kunčic vypravil se dvěma Tomáši - hlučínským Duháněm, a pražským Kubovcem. O pohodě, která toho mrazivého dne panovala, se máte možnost přesvědčit z dokumentace, kterou moje maličkost ráčila pořídit.
Silvestr na úzké, aneb konec dobrý, všechno dobré
Stanička Kunžak-Lomy, nacházející se v soukromě síti železničního dopravce JHMD, se na dva dny stala útočištěm devítihlavého stáda fotičů. Sjeli jsme se snad ze všech koutů republiky - Brno, Ostrava, Praha, Litoměřice, Tanvald, Pečky a nakonec já, tedy Kopřivnice. Atmosféru si nejspíš dovedete představit, povídalo se celé hodiny, dokonce přišly na řadu železniční dostihy a sázky (skvělá práce Zorky s Peťou!), samozřejmě jsme si neodpustili výlety za focením a prohlížení fotek či filmů o železnici odevšad. Oslavy silvestrovské noci proběhly bez zranění (tedy až na jednoho sněhuláka, který skočil pod vlak) a zbytečného etanolového opojení, čili přesně tak, jak to mám rád. Proto bych chtěl ještě jednou poděkovat všem, se kterými jsem měl tu čest strávit poslední dny loňského roku. Díky Zorko, Peťo, Jardo, Zdendo. Tome, Karle, Míro a Pavle! Fotografie z této akce snad ani nepotřebují další komentář...
