Opět jsem malinko pozapomněl na svůj blog, a nějakou chvíli se na něm měnil snad jen reklamní banner. Pokusím se to v několika následujících chvílích opravit, k čemuž se náramně hodí cesta z víkendu v Praze zpět, do rodné Kopřivnice (a taky zásuvka na napájení notebooku v prvotřídním kupé...) Ono se stále něco děje, jen občas není vůle něco kloudného sepsat. Pakliže byste měli k mému blogu nějaké náměty či připomínky, které by pomohly ozvláštnit jeho obsah, budu velice rád.
Nové hračky pro velké kluky
Na konci května bych oslavil dva roky od chvíle, kdy jsem pořídil první fotku s pomocí stříbrného Nikonu D50. Říká se o mně, že jsem sentimentální typ, a tak...jsem svou "dýfifty" i s oběma setovými skly prodal, a pořídil si o třídu lepší stroj - Nikon D80. Po zralé úvaze jsem totiž dospěl k názoru, že o čtyři megapixely vyšší rozlišení, jemnější nastavení aparátu, mohutnější tělo a třeba i rychlejší sériové snímání spolu s podporou SD HC karet, budou dobrou investicí minimálně na další dva roky. Snad se už brzy budu moci pochlubit prvními snímky pořízenými novým železem.
A aby bylo investicím učiněno zadost, koupil jsem si základní telezoom z provenience Tamronu, 70-300/4-
Čili si to pro pořádek zrekapitulujeme, aneb co získáte, když si mě najdete někde na fleku, a přetáhnete mě haluzí přes hlavu:
Cestou necestou
Stejně jako loni, i letos na mě jistě čeká celá řada fotovýletů, ať už sólových či skupinových. Přecijen je pro mě focení železnice hlavně o relaxaci, protože je mi těch pár hodin úplně volná krize amerického dolaru, radar v brdech a nařízené přesčasy mého mírně despotického šéfíka z východu...jen si tak chodím, užívám si volnosti, vůně, barev a zvuků přírody (čehož je podmínkou focení na nějaké neeliktrifikované trati pokud možno na severu Moravy, a to ještě před projetím první smradlavé Bardoty, ehm tedy řady 749 či 751 - před tu strkají veverky hlavu do písku, a jeleni šplhají na strom.) Avšak za své dvouleté působení v "branži" jsem poznal šílenou spoustu lidí, a bylo by škoda některé z nich občas nevidět. Pakliže se tedy nezúčastním nějaké "special event", budu se opět zmiňovat právě o těchto vícehlavých výpravách za krásami železnice.
Diverzní akce na území krále Pendolin z Vysočiny
5.4.2008 - Nechápu co se se mnou děje, že musím první letošní HROBEŠO (HROmadá BEstiální Šotoakce) absolvovat pod dráty. Já se vám pomstím, smradi, počkejte příští rok...hehehe! Ale ne, dělám si srandu. Jsem velmi rád, že jsem mohl strávit první dubnovou sobotu s pohodovými lidmi. Ve složení Duhy, Pepa Petrák, Puly a Tomáš Kubovec jsme si prošli kus trati 260, konkrétně z Blanska do Bílovic nad Svitavou, kde kraluje jistý kolega ze ŽelPage - Miloš. Tento kus železniční mapy ČD prochází řadou tunelů, a vine se podél kopců, na nichž je vybudována tamější aglomerace. Právě ony tunely doporučuji všem milovníkům adrenalinu - být připraven k úskoku do nejbližšího výklenku jakmile se vám za zády objeví vlak, je vskutku něco na nervy. Tím si však na nic nestěžuju, naopak. S pohodovými lidmi se akce musí povést pokaždé, a ani tato nebyla výjimkou. ) Gulášek s Plzní v nádražní restauraci v Brně byly také příjemnou tečkou - až na pana vrchního, který byl nejspíš poháněn metanolem...
Ahoj Mááááňóóóó!
12.4.2008 - Miluju premiéry ve všech možných podobách. Proto jsem byl velmi rád, že jsem se mohl projet s Máňou na její první letošní jízdě - do Bučovic. Poprvé jsem se letos setkal i s osvědčenou "Máňa Crew" (zdravím všechny Brňáky a okolobrňáky, kterých se to týká), a samože jsem si dovezl věrného souputníka Drníka...z celých Bučovic jsem sice poznal jen hospodu u šraněk, ale vařili tam dobře, a na obsluhující slečnu se taky krásně koukalo. A když už jsme u těch premiér, moje zadnice si taky jednu zažila. Poprvé jsem na vlastní pozadí cítil pohodlí někdejší třetí třídy osobních vozů, čili dřevěné lavice. Má to něco do sebe, ale za dnešní plyšové Aee, ve kterém jsem pohodlně zabořen do plyše a ťukám tuto aktualizaci, bych to nejspíš nevyměnil...no dobře, dobře, dobytčák na mě.
Jó kdepak Pražáci, těm je hej
Tedy než jim někdo rozkope Hlavní nádraží, zruší dvě nástupiště a mezi běžně spatřitelné stroje se zařadí "emháesky" (obojživelné bagry), jeřáby, tatrovky a podobná žlutá havěť. V rámci optimalizace pražského železničního uzlu se totiž stanice rekonstruuje . Dochází k napojení severního zhlaví na "Nové spojení", upravují se nástupiště a dva ze tří podchodů. Většina vlaků tak zastavuje až v zadní části stanice, a pan Bernoulli by se jistě divil tomu, jaký je v onom jediném podchodu tlak ve špičce. Vyhlídková jízda přes Vršovice je už jen třešničkou na dortu. A abych nezapomněl - děkuji za příjemně strávený víkend Dominice (šnek vypadá prostě jako šnek, aneb do Ládví jen s Tebou), Pepovi Petráků (ty tratě na severu) a Vítkovi Voráčkovi (ano, v Lucerna ?usic baru berou i karty... :o)